Štědrý večer
Stála jsem u kuchyňské linky a otvírala lahev vína s lehkým úsměvem na rtech. Dnešní den nabral trochu jiný spád, než se zdálo na jeho počátku. Ještě ráno se mi jevil jako nutné zlo, které musí proběhnout ? rodina mé sestry usazená okolo svátečního stolu a já jako páté kolo u vozu, jaksi navíc, narušitel dokonalého rodinného kruhu. Ale já nechtěla být na Štědrý večer sama a nic jiného mi nezbývalo, ačkoliv bylo od začátku jasné, že spát budu muset u sebe. Sestře se v listopadu narodilo miminko a jejich byt byl malý i beze mne.
Cestou od nich jsem se stavila na půlnoční, protože jsem se cítila opuštěná a chtěla jsem ještě malou chvíli strávit mezi lidmi. A tak jsem se potkala s Martinem. Nemohu říct, že bychom se nějak důvěrně znali, ale společná samota nás dnes jaksi sblížila a on mi vyprávěl, jak jeho spolubydlící odjel na svátky k rodičům, zatímco on neměl odjet kam. Zděsilo mne, že on přišel i o tu večeři. Prožíval den jako každý jiný. A tak, když jsme došli do domu, v němž bydlíme přes chodbu, pozvala jsem ho ještě na skok k nám, aby si ty Vánoce nějak vynahradil, a naservírovala jsem mu kapra a salát, který mi sestra zabalila do krabičky. Myslím, že jsem mu udělala radost. On sám nevypadá jako chlap, který si umí uvařit, a už vůbec ne kapra, když ho dennodenně vídám, jak si z čínského bistra nosí domů smažené nudle. Zapálila jsem adventní svíčky a šla pro víno. Ostatně, beztak jsem ho dnes v noci plánovala otevřít a jaksi otupit svůj žal ze samoty.
Když jsem se vrátila do obývacího pokoje, měl Martin jídlo snězené a vděčně mi děkoval.
?Jsou přeci Vánoce,? usmála jsem se a posadila se vedle něj na pohovku.
?Nemáš vánoční stromeček,? obvinil mě a zaškubalo mu v koutcích.
?A ty snad jo??
?Taky ne, přiznávám se.?
Jak čas ubíhal, zjišťovala jsem, jak moc fajn člověk to vlastně bydlí sotva pár metrů ode mne. Rozuměli jsme si. Dozvěděla jsem se, že hraje tenis, že má rád psy a moc by si nějakého chtěl pořídit, až bude mít jednou dům, řekl mi, že mu moc chutná domácí jídlo a že už nechce ani vidět čínské nudle. Otevřela jsem další lahev vína a pak ještě jednu lahev vína, ručičky na hodinách běžely kupředu, a my si byli blíž a blíž. Pustila jsem Franka Sinatru a on mě vyzval k tanci. Nebyli jsme zkoordinovaní, navíc bylo znát, že z tanečních jsme oba byli dlouho pryč, a v pokoji nebylo moc místa, ale bylo to úžasný. Cítila jsem se úplně v pohodě a největší radost jsem měla z toho, jak se celý ten večer obrátil k lepšímu. Navíc jsem po tom vínu měla takové bláznivé nápady. Do hlavy se mi vnutila myšlenka, jestli by to bylo moc zlé, kdybychom nezůstali jen u toho tančení. Měla jsem co ztratit?
?Už je pozdě,? poznamenal, ?možná už bych měl?? Písnička skončila.
?Hm?? přikývla jsem s nevelkým nadšením.
?Tak ti moc děkuju za pozvání, byl to super večer. Čekal jsem, že budu sám. A bylo to od tebe celý hezký, to s tim kaprem a tak??
?Rádo se stalo. Kdyžtak se zase stav? přijď zítra na oběd, jestli nic nemáš.?
?Moc rád.?
Doprovodila jsem ho ke dveřím a objali jsme se. Opřela jsem hlavu o jeho rameno a povzdychla. Byl k tomu jenom kousek. Stačilo to trošičku, jenom trošičku někam posunout? ale váhala jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Najednou jsem si uvědomila, že se objímáme už snad minutu a ani jeden z nás dvou sevření nepovoluje. My se prostě pustit nechtěli. Chtěl tady zůstat, určitě tady chtěl zůstat? co by ho také hnalo do prázdného bytu? Nadzvedla jsem hlavu a zahleděla se mu do očí, čekajíc, až se jeho rty přiblíží. Zaváhal. Na pár sekund mnou projel strach, že jsem ho špatně odhadla, ale? ne. Koneckonců jsme spolu vypili dvě a půl lahve vína? políbil mě. Políbil mě, pomalu a nejistě přiložil své rty k mým, zkoumal je a hrál si s nimi, a teprve po chvíli je zlehka pootevřel a nechal mě vklouznout dovnitř jazykem. Byl to hodně opatrný polibek, takový průzkumný. Hledali jsme společnou vlnu, až jsme ji našli. Všechno to bylo tak nějak beze slov, jako by nebylo potřeba komentovat, co se mezi námi odehrávalo a chystalo se odehrát. Srdce mi bušilo jako o závod. Bylo to nové, bylo to kouzelné, bylo to vánoční, bylo to vzrušující. Zatímco jsme se líbali, hladila jsem ho dlaní po zádech, a on své ruce po nějaké chvíli váhavě přesunul na můj zadek. Získávali jsme sebejistotu, objímali jsme se, líbali a hladili, zatímco jsme stáli uprostřed předsíně. Pak se Martin posadil na botník a já si sedla obkročmo na něj. Pokračovali jsme v mazlení, zajela jsem mu rukou do vlasů a on své polibky začal směřovat dolů po krku a k mému výstřihu, kde se na chvíli zastavil, a potom položil své dlaně na má prsa a začal je přes triko hladit. Dech se mu zrychloval. Když jsme se takto hladili několik minut, přestal být tvrdý botník pohodlný.
?Nechceš? jít do ložnice?? zeptala jsem se opatrně, a on přisvědčil.
Ta roztomilá nejistota se pomalu vytrácela. Snad ještě dobíhaly účinky toho vína, snad jsme se víc a víc poznávali. Svalili jsme se do mé manželské postele jeden na druhého a okamžitě se začali mazlit. Jemně jsem ho kousla do dolního rtu, on mě popadl za zadek. Toužila jsem po něm víc a víc a věděla jsem, že i on po mně, protože jeho dotyky byly naléhavější a drsnější. Za chvíli jsem tam leželi jen ve spodním prádle. Klekla jsem si nad něj a hladila jeho břicho, kroužila jsem po něm konečky prstů, několikrát jsem ho políbila a zakroužila jazýčkem přímo v jeho pupíku. Zasmál se.
Přesouvala jsem své dlaně na jeho vnitřní stehna, laskala je, a potom jsem se ho začala dotýkat přímo tam dole. Trochu se zatřásl a já cítila, jak je mu to příjemné. Dotýkala jsem se ho nejprve zlehka a něžně, potom jsem trochu přitlačila a začala ho mnout. Hrála jsem si s ním tak několik minut a potom jsem ho svlékla a pokračovala jazykem. Věnovala jsem mu několik vlhkých polibků a pak ho začala lízat, brala jsem ho mezi rty a trochu jsem si pomáhala rukou. Když jsem po nějaké době přestala, vypadal trochu zklamaně, ale hned se chopil iniciativy. Rozepnul mi podprsenku a přisál se rty k mým bradavkám, začal je sát a hníst má prsa dlaněmi. Pak pokračoval na břicho a šel stále níž a níž, až mě líbal přes kalhotky, a ve mně vzkypěla vlna touhy, aby se mě dotýkal. Udělal to. Nečekal příliš dlouho a svlékl mě a začal si se mnou hrát tam dole. Byla jsem už hodně vlhká a on mě svými slinami vlhčil ještě víc. Zasténala jsem. Vniknul do mě jedním ze svých prstů a začal se s ním uvnitř pohybovat, zatímco mě zvenku stále ještě laskal jazykem. Prohnula jsem se do oblouku a stáhla všechny svaly uvnitř. Pohyboval se ve mně ohromně rychle a šikovně, bylo slyšet, jak mokrá jsem, bylo to překrásné a já cítila, že to nebude dlouho trvat.
?Nepřestávej,? prosila jsem, a on nepřestával. Sál mne svým jazykem a rty a kmital uvnitř mě, hladil mne zevnitř a mně bylo krásněji a krásněji a potom jsem vydechla a do mého těla se vyplavila asi tuna endorfinů. Stiskla jsem ho uvnitř sebe a ztěžka oddychovala, on opatrně uvolnil svůj prst z mého sevření a objal mě. A potom jsem se rozesmála.
Líbali jsme se, ležíce jeden vedle druhého, a on mě k sobě tisknul, stále touže po sladkém uspokojení. Sedla jsem si obkročmo na něj a hrála si s ním dole jazykem, hladila ho všude možně, a potom jsem se s ním vyměnila, on byl nahoře a já ho nechala vklouznout dovnitř. Oba jsme zavzdychali a pevně se objali, a on se pak zvolna začal pohybovat. Tiskla jsem ho uvnitř sebe jako před chvílí, až na to, že nyní to bylo ještě mnohem krásnější, oboustrannější a také jaksi osobnější. Nadzvedával se a zase se spouštěl a já mu pomáhala, šla jsem celým tělem harmonicky s ním a stále jsme zrychlovali, milovali jsme se jako pominutí a vychutnávali si blízkost jeden druhému. Srdce mi bušilo jako splašené a já cítila, že to krásno je opět nedaleko. Začala jsem vzdychat a spustila řetězovou reakci u něj. Svíjeli jsme se spolu ve zběsilém tempu, sténali a v tom všem bylo něco naléhavého, nějaká radost, že jsme tak nečekaně našli jeden druhého a změnili nudný a pochmurný vánoční večer v něco neuvěřitelného a krásného. Dosáhli jsme vrcholu společně, až nečekaně společně, a potom jsme leželi jeden vedle druhého a mlčeli a usmívali se. Venku už pomalu začínalo svítat a my oba usínali. Ačkoliv jsme se příliš neznali (a nebo možná právě proto), byl to opravdu super večer. Na Štědrý den by ostatně nikdo neměl být sám.