Akt
Když jsem stál Julianě poprvé modelem, bylo mi asi šestnáct let. Studovala tehdy na výtvarné akademii a potřebovala namalovat soubor k ukončení ročníku. Svléknout se přímo před jejíma očima mi zprvu nahánělo strach, připadal jsem si nemotorný, nezajímavý, jeden z těch, kterých už ona viděla desítky. Juliana však byla velice profesionální a hodiny strávené v měkkém slunečním světle ateliéru mi postupně začaly zpestřovat nudnou šeď každodenního života. Malovala mě často. Proč si ze všech svých modelů oblíbila právě mě, jsem nikdy nepochopil ? snad proto, že jsem většinou mlčel. Když mě malovala, mohl jsem v klidu přemýšlet nad spoustou věcí, na něž mi jindy nezbýval čas, a v její přítomnosti jsem se odvážil přemýšlet i o věcech, na které jsem se jindy pomyslet bál. Snad to bylo právě ono pokojné ticho, které mi dovolovalo obrátit se do sebe sama, a kterého se mi jindy zřídka dostávalo. Bylo to, jako bych byl v ateliéru sám, plně oddán svým myšlenkám. Často jsem přemítal, zda to tak Juliana cítí také, a měl jsem za to, že ano. Byla plně pohroužena do své práce, jako by mou přítomnost ani nevnímala, jako bych byl jedním ze zátiší, která malovala při školních cvičeních.
To, co malovala, však nebylo pouze mé tělo. V obrazech bylo zachyceno ještě něco jiného, asi něco z ní samotné, co mě jaksi vnitřně přitahovalo. Mnoho maleb však sama zničila, aniž by mi dovolila na ně pohlédnout. Tvrdila, že nebyly dost dobré, že mě správně nevystihla. Nestávalo se to příliš často, ale čas od času ano, a v některých obdobích více než v jiných. Jednou, to už naše spolupráce trvala tak dva roky, nedokončila během několika týdnů jediné plátno. Po všech marných snahách nakonec odhodila paletu do kouta a s hlavou v dlaních se posadila na pohovku. Po chvíli, kdy jsem, stále nahý, rozpačitě přešlapoval na místě, kde mne opustila, jsem se prozatímně zahalil do bílého prostěradla přehozeného přes židli a váhavě se posadil vedle ní. Neměl jsem, co bych jí řekl, a ona snad žádnou reakci ani nečekala. Nechala se obejmout, a do mě se náhle vrátil ten strach a nejistota, které jsem pociťoval, když jsem se před ní tehdy svlékal poprvé. Byla člověkem, který mi byl vždy tak blízko a zároveň daleko, člověkem, jehož jsem toužil pochopit, a nikdy mu neporozuměl. Trávili jsme spolu dlouhé hodiny, a přesto jsme jeden o druhém věděli pramálo. Ač jsem Julianu celou svou chlapeckou duší miloval, byla mi cizí, a nyní mi ležela v náručí, v očích naprosto prázdný a nic neříkající výraz, a já si nevěděl rady.
Hladil jsem ji po vlasech, které jí spadaly po tvářích dolů na ramena a kroutily se v mém klíně, hrál jsem si s jednotlivými pramínky a obtáčel je okolo prstů. Zavřela oči a nechala mě, abych jí konečky prstů kreslil po tvářích obrazce, abych se dotýkal jejích rtů a jejích uší. Víc jsem se neodvážil, byla až příliš vzdálená. Seděli jsme spolu tak několik minut, aniž by bylo vyřčeno jediné slovo, a potom, zničehonic, Juliana vstala a začala si jeden po druhém rozepínat drobné knoflíčky bleděmodré pracovní košile, která byla notně zacákána barvami. Zůstal jsem jako přimrazen a srdce mi tlouklo tak silně, že jsem měl pocit, že ho slyším bušit přímo uvnitř hlavy. Košile sklouzla z jejích ramen na zem a odkryla dvě bílá kulatá ňadra s drobnými bradavkami. Aniž by se na mne podívala, přešla Juliana k oknu a protáhla se, a ve mně se vzedmula téměř nezvladatelná touha se jí dotýkat. Přesto jsem se ani nepohnul, zcela konsternován, a visel jsem očima na těch oblých jablíčkách, pohledem jsem hladil linie jejího těla a sám jsem byl příliš vzrušen, než abych se na cokoliv zmohl. Její štíhlé prsty uvolnily zip na boku dlouhé sukně a hned za sukní následovaly bílé kalhotky. Juliana stála v atelieru úplně nahá, tak nahá, jako jsem tam tolikrát stával já, stála ke mně zády a já přemýšlel, co po mně vlastně chce, zda mě jenom dráždí, nebo zda to celé myslí vážně.
Přešla místnost zpátky, položila ruce na má ramena a pohlédla mi do očí, a potom mě políbila na čelo, a já měl chvilku přímo před očima její pohupující se ňadra. Objal jsem ji, stáhnul ji k sobě na pohovku a začali jsme se líbat, zatímco ze mě stáhla bílé prostěradlo, jímž jsem se zakrýval. Zpola klečela, zpola ležela na mně, a já ji dlaněmi hladil po nahých zádech a vdechoval její vůni. Chvíli jsme se mazlili a potom se začala zvolna sunout ze mě dolů, pokrývajíc mé tělo polibky. Na nic jsem nemyslel, zavřel jsem oči a přerývaně oddechoval, zatímco jsem cítil něžné laskání na břiše a na stehnech, které mě dohánělo k šílenství. Hlavou mi útržkovitě probleskovaly neidentifikovatelné myšlenky, snad jen nesouvislý proud vzpomínek, a já nebyl schopen soustředit svou mysl na jedinou z nich. Julianiny doteky se posouvaly na čím dál tím citlivější místa a já musel na chvilku zadržet dech a trochu se uklidnit. Líbala mě na vnitřní straně stehen a její polibky byly vlhké a hřály a já se nemohl dočkat, kdy se mne konečně dotkne tam, kam tak pomalu a rozvážně směřovala. A potom jsem ucítil její jazyk na svých varlatech a z úst mi uniknul tichý sten. Vzala je do úst a začala je sát, líbala je a lízala a já tolik toužil dotýkat se jí také, vniknout prsty do její vlhké jeskyňky a slyšet ji vzdychat.
A potom vzala do ruky můj penis a něžně ho stiskla, zatímco na jeho špičku přesunula svůj jazyk a začala po ní rejdit. Vzdychal jsem již zcela nepokrytě, zatímco mě sála a mnula zároveň, a já se nechal unášet kamsi pryč z přítomnosti. Bylo to tak hezké, a přesto jsem měl potřebu ji od sebe nakonec odtrhnout, vytáhnout ji k sobě nahoru a začít ji vášnivě líbat. Hladil jsem její zadeček, mnul její ňadra a sál její bradavky. Leželi jsme k sobě čelem, oba na boku, a ona přese mne přehodila své stehno, jímž mě objala. Sjel jsem dlaní k její jeskyňce a naslouchal jejímu zrychlenému dechu, zatímco jsem ji hladil všude možně okolo. Vzrušovala mě představa ji dráždit, a tak jsem hodně dlouho vyčkával, než jsem sjel prsty až doprostřed. Zachvěla se vzrušením a mé prsty po její jeskyňce něžně přejížděly, doslova klouzaly sem a tam, jak byla mokrá. Jedním prstem jsem na chviličku vjel dovnitř a ona odpověděla slastným stenem. Za další chvilku jsem do ní vniknul znovu, tentokrát dvěma prsty, a potom zase jedním, který jsem již uvnitř nechal a jímž jsem pohyboval, a ona mě zatím vzala dole do ruky a hladili jsme se navzájem. Vzdychali jsme oba dva a postupně zrychlovali. Toužil jsem po ní moc, jako by se do toho jediného okamžiku koncentrovala veškerá touha posledních dvou let, kdy jsem se styděl o ní vůbec jako o ženě uvažovat.
A potom se nadzvedla, posadila mě na okraj pohovky a sedla si obkročmo na mě. Cítil jsem, jak do ní pronikám, a ona zasténala a sevřela mě uvnitř. Bylo tam teplo a vlhko a já stále nemohl uvěřit tomu, že se to skutečně děje, když se na mně začala zvolna pohupovat. Teprve tehdy jsem se vzpamatoval a snažil se pohybovat spolu s ní. Milovali jsme se velmi pomalu a užívali si každý jednotlivý pohyb. Byl jsem již tak blízko vrcholu, že jsem si to nijak jinak ani nepřál. A potom se mi Juliana podívala do očí, usmála se na mě a vklouzla mi svým jazykem něžně mezi rty, a zatímco jsme se líbali, začala sténat hlasitěji a zrychlovat a já cítil, jak mě dole svírá, a dosáhl jsem orgasmu těsně po ní. Zhroutili jsme se jeden na druhého s bušícím srdcem, ona se třásla a já ji pevně držel a nenápadně jsem otřel slzy, které mě pálily v očích.
Do jejího ateliéru už jsem potom nikdy nepřišel, a ona se mi už nikdy neozvala. Snad jsme se příliš styděli za to, co se stalo, snad jsme prostě jeden druhého už vnímali jinak, a nebylo možné se vrátit k čistě pracovnímu vztahu. Krátce na to se přestěhovala do Paříže, přivydělávala si jinde, jak, na to jsem se neptal. Znovu jsme se setkali až po letech. Pořádala výstavu a můj akt vydražila za pár desítek tisíc. Tvrdila mi, že ho namalovala ten večer, kdy se to stalo. Prý zpaměti.